Smrt
Nepříjemné slovo, téma? Za sebe bych řekla, že nejde o slovo, ale spíše o význam a jeho prezentaci. V konzumní společnosti, v systému se tváříme, že smrt neexistuje. Pokud někdo zemře, snažíme se rychle tuto situaci přejít a v sobě zadupat. Je to ale velká chyba! Nazvala bych smrt jiným slovem. A to odchod, přechod nebo odpočinek… Je to pouze a jenom odpoutání se od fyzického těla a odchod do jiné dimenze. Nejde tady o konec jako takový. Smrtí nic nekončí. Naopak začíná jiný „život“ jinde. Je to transformace.
Je samozřejmě velmi smutné, když nám odejde někdo blízký, ale uvědomme si, že jsme tady jen na skok, odehrát si svoji roli a zase jdeme domů…
Odehráváme si tady své role. Jeden druhému. Matka, otec, dítě, sestra, bratr, babička, dědeček, partner, přítel… Vyrovnáváme si karmy.
Dětem zakrýváme oči, nechceme, aby se účastnily pohřbů, aby neměly trauma. Z čeho? Z přirozeného procesu života? Proč? Bez smrti nemůžeme přeci naplno žít! Pokud si budeme od dětství myslet, že se nás smrt netýká, že jsme nesmrtelní, těžko budeme žít naplno svůj život! Je důležité uvědomit si, že jsme smrtelní. Nás všech se toto téma týká. Nikdo odsud nevyvázne živý. Proto je důležité žít každý den tak jako by byl poslední! Chovat se k druhým tak jako bychom je viděli naposledy… Co když je to pravda? Pokud vše bereme jako samozřejmost, jsme pak překvapení, když smrt přijde. Važme si každého okamžiku se svými blízkými, každého dne! Nikdo nevíme, kdy odejdeme. Tento čas, který nám byl dám, je velmi vzácný! Nikde jinde nelze pocítit to, co tady. Hmota je o tom vše procítit, vychutnat, prožít všemi smysly!
Na smrti není nic špatného. Je to to samé jako zrození. Oslava! Mějme ke smrti úctu, není zlá nebo nespravedlivá. Všechny duše ví, na jak dlouho sem přichází a jakou roli tady komu odehrají. Smrt posiluje, posouvá, zvědomuje a zpřítomňuje. Díky ní si uvědomujeme přítomný okamžik a pomíjivost života. Pochopme ji! Bez ní bychom nežili naplno. Nezavírejme před ní oči. Zkusme oči otevřít a podívat se jí do tváře. Není to zlá entita, jak nás učili. To církev a náboženství tvrdí, že smrtí vše končí a hříšník půjde do pekla. Proto se jí bojíme. Ale to je jen nástroj strachu. Ve skutečnosti nás nikdo trestat nebude. Je čas si uvědomit, že to, co nás naučili, je nesmysl. Zapomeňme na tyto programy strachů. Na vše, co nás systém naučil. Smažme tyto nesmysly a začněme na čistém listu!
Představte si, že po Vašem odchodu jdete do světla. Všeobjímajícího, láskyplného a nesoudícího. Svým způsobem je smrt odměna. Za tento život. Je odchodem domů, je odpočinkem a je jen na nás, kam půjdeme příště učit se a poznávat. Nebojte se! Pokud se budete pořád něčeho bát, nemůžete svůj život prožít naplno!
V regresní terapii lze pochopit to, co tady popisuji. Sama jsem tam byla, u sebe, ve světle, v pochopení! Přestaň se bát! Není čeho! O nic nejde! Smysl a váhu tomu všemu dáváš jen ty!!!
